Nechte se propagovat legendou na čtyřech kolech

24.05.2010 | Reportáže | Diskuze (0)

S reprezentací vašeho jména či firmy prostřednictvím luxusního automobilu jste už možná učinili sami zkušenost přinejmenším o tom načerpali informace. V půjčovnách, které za tímto účelem fungují, můžete skutečně nalézt řadu značek, nad nimiž rovným dílem zaplesá srdce kovaného motoristy stejně jako reklamního manažera. Jenže, ani řada z nich už dnes vyloženě neoslní a to včetně kultovních značek, neboť i ty už jsou na domácím trhu poměrně rozšířené. Stále však zůstává příležitost jak se na čtyřech kolech dostat ještě výše, rychleji a reprezentativněji. Pro svou reklamu si totiž můžete pronajmou nebo rovnou postavit klenot, s jakým už se v jeho původní podobě nesetkáte, ale který zůstává k nerozeznání od svého originálu, či ho v některých případech, například svým výkonem, jízdními vlastnostmi či technických provedením i bezpečností předčí.

Stačí k tomu málo. V našem případě jen pokud navštívíte nenápadnou, ale prověřenou dílnu domácího KitCaru, kterou najdete v zeleném příměstí naší hlavní metropole Sobínu. Ta už je totiž několik let proslulá stavbou replik neboli tzv. kitů amerických sportovních vozů, ale především pak jednoho z neoddiskutovatelných kultů motorismu Shelby Cobra 427 AC. Právě ten se stal bezprostředním podnětem k profesionálnímu a v neposlední řadě také atraktivnímu podnikání bratrům Václavovi a Milanovi Bohuslávkovým, kteří začínali jako „obyčejní" automechanici, ale dnes jsou majiteli firmy Kit-Car, jedné z nejlepších firem pro stavbu jeho kitů, a to i ve srovnání se zahraniční konkurencí.

Byznys z celého srdce

Zpočátku udával tón první z nich, ale jeho bratr se záhy připojil. Důvodem však nebylo, že by jen využil příležitosti, neboť jak Václav důrazně podotýká: „Stejně jako já, je i Milan srdcař. A bez toho tyhle vozy dělat prostě nemůžete."

Profesně se však za tímto účelem Václav Bohuslávek vyškolil nejdříve na exkluzivních motorových tříkolkách, které mu učarovali v německé filmové komedii Dva nosáči tankují Super. Prvním jeho uměleckým dílem na čtyřech kolech se pak stal Lotus 7. Ten si postavil doslova na koleně a to včetně plánů, výkresů a hliníkové karosérie. „Bylo to deset měsíců práce. Vystavoval jsem ho i na auto-expu 2000 a nakonec prodal. Bylo mi to líto, ale současně jsem pochopil, že snazší než samotná výroba je nákup a montáž stavebnic, jejichž výhodou není jen homologace pro silniční provoz, ale i neustálý vývoj a možnost zdokonalování," říká o zaujetí, které ho nakonec vedlo jednoznačně za snem, který si záhy získal i jeho bratra - legendou AC Cobra 427 motorového génia Carola Shelbyho.

Tím, že oba začínali od píky, jejich záměrům hodně pomohlo. Nasbírali zkušenosti, díky jimž mohl pečovat i o ty nejmenší detaily, což se odrazilo zejména na kvalitě, která v těchto případech - třeba v sousedním Německu, nebývá vždy pravidlem. Nepřímo, ale vědomě se tak ubírali i tou samou cestou jako tvůrce AC Cobry, a bývalý závodní jezdec Carol Shelby. Ten vůz zkonstruoval na žádost notoricky známé automobilky Ford, která k němu za úsvitu 60. let vznesla žádost postavit vůz, který by bez jakýchkoliv kompromisů začal dominovat světovým automobilovým soutěžím a překonal hegemonii jakou na motoristickém poli měly do té doby značky Ferrari, Alfa Romeo či Porsche. Mezi Fordem a Shelbym vznikla dohoda, kdy automobila se zavázala dodávat konstruktérovi motory, pro které měl Shelby zajistit servis, montáž a zejména pak jejich ladění. První vůz vybavený motorem Ford HiPo 260 s objemem 4,2 litru byl zhotoven zhruba osmi hodinách práce. A poté, co Shelby prověřil během testů jeho jízdní vlastnosti, neváhal jej pojmenovat podle svého snu, který se mu zdál - Cobra. Dnes jeho dílo platí za motoristický sen bez nadsázky.

Reklama bez reklamy

Může se tak jevit úsměvné, ale vpravdě symbolické, že Václav i Milan Bohuslávkovi, brali komerční efekt spíše až jako druhotný. Dnes jsou však vyhledávaným cílem té nejnáročnější klientely, která chce něco skutečně extra. Jak ale Václav zmiňuje, už dávno tím nejsou nějak udiveni: "Tady nejde jen o luxus - ten je často pomíiívý. My dáváme možnost pořídit si za slušnou cenu skutečně výjimečný vůz, který normálním způsobem nelze nikde získat ani za tu nejvyšší nabídku na trhu, protože Cobry, které se dochovali ve svém původním stavu je možné spočítat na prstech jedné ruky a to ještě jen pokud vám pro to otevřou garáž jejich výhradně soukromí majitelé. Navíc evropské sportovní vozy si dnes můžete koupit jako sériově vyráběné - na silnicích vás už ani nepřekvapí. Má je skoro každý úspěšný podnikatel. Když ale vyjedete s Cobrou, každý se za vámi nadlouho otočí."

Další milý paradox je fakt, že sami reklamu nepotřebují. Neinzerují a prakticky se nějak nepropagují - a pokud už, pak jen nepřímo na motoristických akcích či srazech. Tím spíše jsou však pro reklamní účely vyhledávaným cílem zájemců, kteří se o nich nějak dozví - nejčastěji prostřednictvím spokojených majitelů či předcházejících klientů.

"Každému se zevrubně věnujeme. A z vlastní zkušenosti víte, že když jsou lidé s jakýmkoliv servisem spokojeni, pak si to většinou nenechávají pro sebe. Tento druh kontaktů nám navíc vyhovuje, protože je pro nás důležité, abychom se nikdy nevěnovali kvantitě na úkor kvality."

Odpovídající servis včetně zaškolení je navíc nezbytný. "Někteří zájemci opravdu nevědí, do čeho jdou a neuvědomují si, že nejenom svým zrychlením je v rukou nezodpovědného řidiče tohle auto skutečná zbraň!" apeluje Václav Bohuslávek a o jeho bratr svorně přikyvuje: "Vždy tak každému nastíníme o co tu jde, svezem ho a předvedeme mu Cobru v akci, aby si mohl zvolit třeba i objem motoru, pokud by na něj její největší výkon byl vyloženě brutální, a mohl s vozem jezdit stejně tak na závody jako na výlet s partnerkou. Jsme schopni vyrobit ho na míru. Jinak ale není problém naložit tomuto vozu i rovných tisíc koní."

Poklad dražší manželky

Kromě Cobry se navíc dvojice věnuje i stavbám či renovacím dalších amerických sportovních klasik jako jsou třeba Ford Mustang z roku 1967 nebo proslulá Corvetta. Majitel případně reklamní klient si tak může ze zámoří dopravit vysloužilý vůz, z něhož mu zde vyrobí nový, což Václav Bohuslávek komentují mnohem romantičtěji: "Z ošklivých vozů děláme hezké..." Kromě toho v Kit-Caru pružně reagovali i na motoristickou módu posledních let, která zpopularizovala styl hot-rod reprezentovaný vesměs otevřenými výkonnými čtyřkolkami se silným motorem a na velkých kolech, jejichž původ lze vystopovat z časů Elvise Presleyho, kdy si americká rokenrolová mládež upravovala vysloužilé káry z prašných silnic Ameriky k obrazu svojí divoké nespoutanosti.

Všechny vozy, které rukama Václava i Milana Bohuslávkových projdou, však již ve srovnání s jejich letitými předchůdci šlechtí nesouměřitelně vysoké nároky na bezpečnost než tomu bylo kdysi. Třebaže, zcela logicky s ohledem na podtržení jejich sportovního charakteru, nedisponují airbagy, servořízením, ABS, nebo ASP, jak konstrukce rámu tak i podvozku a brzdového systému odpovídá dnešnímu vysokému standardu. Bezpečnost doplňují 4 bodové pásy, boční výztuže dveří a ochranný rám za hlavou řidiče/spolujezdce, jež bezezbytku splňuje odpovídající certifikaci. Samostatnou kapitolou jsou pak vyladěné motorové jednotky, které zůstávají výrobním tajemstvím z dílen zámořských motorářů z oblasti tamních prestižních automobilových sérií.

Modely českého Kit-Caru jsou dnes žádaným zbožím stejně tak pro firemní kalendáře jako nákladné VIP show nebo road show. V případě zapůjčení automobilu na reklamní akce se však společně s ním musí oba bratři najímat jako řidiči, neboť firemní šoféři či třeba herci postrádají většinou opět dostatek zkušeností. Václav Bohuslávek k tomu uvádí konkrétní zkušenost. "Bez našeho dohledu jsme vůz zapůjčili pouze jednou. Chlapík nás přesvědčoval jak to má v ruce, ale uběhlo jen pár dnů a opřel to o strom. To nás poučilo, a tak už auto nedáváme z ruky, protože je to poklad i pro nás."

Na Cobru skutečně nedají dopustit. Cení si ji i proto, že skrze zpočátku pouhou klukovskou vášeň, je dovedla k profesi, které se loňská krize ani nedotkla. Model vozu si v Čechách navíc objednávají dokonce i zákazníci ze Spojených států, kde Cobra poprvé spatřila světlo světa. Václav Bohuslávek si proto udržuje zdravý nadhled i v tom případě, kdy se snažím naťuknout přece jen nějaká ta možná rizika pro případné klienty. Po chvilce zamyšlení se jen lehce pousměje: "Jedno by tu bylo. Když se Cobra začala ve své době prodávat, šlo v první vlně na trh 62 vozů, které se okamžitě prodaly. A z jejich nových majitelů se pouze dva vrátili zpět ke svojí manželce..."

text: Ivan Šiler, Foto: Kit-Car (www.cobra427.cz )